Kaprklub-zilina

   Odveta domluvená během poslední mise na nadcházející den se nám trochu protáhla..  Uskutečnit tento plán se nám nepodařilo kvůli menší drobnosti jménem led. Během dalších víkendů jsme pak poctivě chodili kontrolovat stav hladiny. Pokaždé se nám však naskytl pohled na zamrzlou hladinu. Naštěstí se poslední týden mírně oteplilo a tak mi v pátek přišla zpráva od Alfonze - odvetu je možné uskutečnit kdykoliv během víkendu. V sobotu nám moc nepřálo počasí - silný vítr a vytrvalý, takřka celodenní déšť ve mě loveckého ducha moc neprobudil.

   Neděle byla naštěstí o něco přívětivější. Vítr ustal a mraky nahradila částečně modrá obloha. Dneska to pude, říkám si sám pro sebe, když jdu do sklepa zmáčknout dva rohlíky mezi prkénka. Alfonz veme hnojáky. Já ještě trochu šrotu a máme všechno, dokončuji myšlenku. Dorážím jako druhý pár minut po jedné hodině. Alfonz už čeká na našem fleku a rozkládá prut. Neochotně rozdělávám kukuřično-pšeničný šrot s vanilkovým cukrem v ledové vodě a na oba háčky napichuji po jednom hnojáčku a malé kostce lisovaného rohlíku. Namačkám šrot do srkačky a vše posílám asi metr od protějšího břehu. Alfons nahazuje totožnou sestavu asi tři metry ode mne.

 Nastává obvyklé tlachání o všem možném. Po deseti minutách dostávám první trhavý záběr. Sekám však do prázdna. Rychle dodávám chybějící komponenty a posílám všechny ty dobroty na stejné místo. Začíná se zvedat vítr, žene vlny šikmo k protějšímu břehu a pohupuje policajty. Občas přijde menší ťukání, ale to je tak všechno. Další vybraci čihátka už nevydržím a sekám. K mému překvapení je na konci cítit živá energie. Menší kapřík končí po pár pokusech o únik na mělčině, kde ho vyháčkovávám a dávám mu svobodu. Sice malý úlovek, ale i tak mne velmi potěšil a vliv mi do těla trochu tepla. Můj vyzyvatel zatím záběr nedostal a tak přehazuje čerstvou nástrahu o trochu dál - blíže k hrázi. Když se tak koukám na protější břeh a vlastně všude kolem, vypadá to, že jsme vyrazili na ryby spíš někdy na jaře a ne 21. prosince. Po sněhu ani památky, všude jen bahno a louže. Jak tak monitoruji okolí, padne mi do oka blížící se postava. Není pochyb o tom, že je to Jindrýs. Vysoká a štíhlá postava, charakteristická "rozevlátá" chůze - prostě náš Jindrýs! Navíc jej doprovází jeho pes - srnka co žere maso, jak jej popsal jeden známý. Prohodí s námi pár vět a pokračuje dál ve venčení. Míra záběrů se postupně zvětšuje - po pár pokusech zasekávám dalšího obyvatele našeho rybníka. Tentokrát je to větší jedinec a tak jej před vypuštěním podrobujeme nezbytné dokumentaci. Alfonzovi se tento vývoj vůbec nelíbí a tak opět přehazuje - tentokrát se mu však nához nepovedl podle jeho představ - inu vítr občas zazlobí. Po pár minutách ale zjišťuje, že to byla šťastná náhoda - konečně se dočkává záběru i on. Ihned zasekává a vychutnává si souboj. Měkkým rohlíkem se nechal zlákat pěkný lysec. " Áááá, panáček začíná dotahovat..", komentuji situaci během focení.

Další úspěchy se však nedostavovali - již po několikáte jsme byli svědky "přímé úměry" mezi intenzitou větru a záběry. Vítr zkrátka ustal a s ním i aktivita ryb, alespoň na záběrech to tak vypadalo.  

Při zběžné kontrole mobilu zjišťuji, že budeme u vody téměř dvě hodiny - ve čtvrt na čtyři musím domu, takže nám zbývá posledních třicet minut.

Jsem za to docela rád, modročerveně zbarvené ruce volají po teple. Oproti počasí během minulé výpravy však dneska můžeme mluvit o velmi příznívých podmínkách.

Moje plány na odpoledne přeruší pohyb něčeho barevného -  záběr... "Je tam další" prozrazuji Alfonzovi s úsměvem na rtech, který z toho není moc nadšený. Tato odveta se mu opravdu moc nepovedla. Čerstvě vytaženého šupináče podrobujeme focení a vzápětí jej pouštíme na svobodu.

Dnešní aktivita ryb mě opravdu potěšila, je vidět, že jsou stále při chuti. Byla by škoda toho nevyužít a tak domlouváme odvetu odvety hned na zítřejší den. Předpověď počasí nasvědčuje tomu, že se nebude opakovat předešlé zamrznutí. Takže nám nic nebrání tomu, abychom se zítra opět pokusili být úspěšnými.. :)